Jak jsem se stal ričbekářem

Psi byli součástí mého života od doby co jsem se narodil. Oba rodiče mají chovatelské stanice a v rodině se nám prostřídali němečtí ovčáci, brazilská fila, rotvajleři, maltézáci, shih-tzu, zlatí retrívři a francouzští buldočci. Skvělí společníci, ovšem moje spřízněná duše se objevila až v mých pozdních dvaceti, kdy jsem se rozhodl pořídit si svého skutečně prvního psa. Rozhodování a odhodlání probíhalo v průběhu několika let, kdy jsem si dával dohromady vlastnosti plemene, které půjdou ruku v ruce s mými nároky a očekáváními. Na ridgebacka jsem narazil úplně náhodou a zaujala mě svalnatá postava a krásná hlava, tedy spíše jak pes vypadá. S dalšími návštěvami si mě pes získával svou hravou povahou a někdy v tu dobu jsem se začal o plemeno zajímat. Byl to ovšem zatím jen začátek dva roky dlouhé cesty.

O Rhodéských Ridgebacích se toho na internetu dočtete poměrně hodně. Mě osobně nejvíc obohatil youtube kanál chlapíka z Chikága (Marking Our Territory), který dva ridgebacky má a natáčí videa o životě s nimi. Co začalo jako zájem a zábava, přerostlo v něco víc. Reálně jsem začal uvažovat o tom, že si ridgebacka pořídím. Začal jsem pátrat po dalších informacích tentokrát už v terénu. Navštěvoval jsem výstavy psů a bavil jsem se s chovateli o tom, co život s tímto plemenem obnáší. Co z toho, co se píše na internetu, je reálně pravda apod. Při návštěvě veteriny jsem doktorku zasypával otázkami na zdravotní problémy těchto psů a získal tak další náhled do toho, co všechno by mě mohlo čekat, když bych se stal ,,ridžbekářem“. Přípravě jsem věnoval opravdu hodně a podobný přístup doporučuji každému, kdo uvažuje nad tím, že by si ridgebacka pořídil. 

Rozhodnutí bylo učiněno. Začal jsem sledovat inzeráty se štěňaty. Můj první pokus se ovšem nevydařil. Dozvěděl jsem se, že se na štěňátka stojí fronty, a majitele mají často ještě předtím, než se narodí. Zkušenost jsem si vzal k srdci. Do osvojení jsem se každopádně nehrnul po hlavě. Inzeráty jsem filtroval. Vybíral podle sympatií k chovatelům a dle toho, jak prezentovali sebe a jejich vztah ke psům. Samozřejmě roli hrálo i to, jak mi padli do oka psí rodiče. 

Trvalo to další rok, než jsem narazil, jak se později ukázalo, na tu správnou chovatelskou stanici, ve které se mělo narodit štěňátko, které změnilo můj život. 

Penny od řeky Novohradky.